Parogenerátor
Funkce parogenerátoru
Připojení k reaktoru
Středem parogenerátoru prochází dvě svislé tlustostěnné děrované roury, které jsou potrubím připojeny k primárnímu okruhu. Do každé z děr ve stěně je napojena jedna trubička – začátkem ke vstupní rouře a koncem k té druhé, výstupní. Když reaktor pracuje, potrubím z něj přitéká ohřátá voda do vstupní roury, tam se rovnoměrně rozdělí do všech otvorů, proteče trubičkami a přes výstupní rouru odchází z parogenerátoru.
Vstupní rouře se také říká horká, protože je v ní voda dosahující 320 °C. To je teplota jen o několik stupňů nižší, než je teplota tání olova. Aby se voda při takové teplotě nevařila, musí v primárním okruhu cirkulovat pod obrovským tlakem, který je asi 150krát vyšší, než je tlak atmosférický. Při pokusu vytvořit takový tlak v hrnci, bychom museli na pokličku s průměrem 15 cm postavit železniční vagón o hmotnosti 30 tun.
Voda procházející trubičkami postupně odevzdává svou energii a do studené roury přitéká asi o 30 °C chladnější. Je jasné, že výraz „studený“ se nedá chápat úplně doslovně.
Vyrábíme páru pro turbínu
Teď se podíváme na procesy, které probíhají v parogenerátoru na straně sekundárního okruhu (tam je turbína). Stěny trubiček tvoří fyzickou hranici mezi primárním a sekundárním okruhem a slouží k přenášení tepla mezi nimi. Na vnějším povrchu horkých trubiček se voda, při tlaku asi 30krát větším, než je tlak v pneumatikách auta, mění v páru, která je dále využita k pohonu turbíny. A jistě nás nepřekvapí, že k vývinu páry tady dochází opravdu v masovém měřítku. Rozložený povrch všech trubiček jednoho parogenerátoru by pokryl přibližně plochu fotbalového hřiště.
Množství páry, které parogenerátor vyrábí, dosahuje asi 400 kg každou sekundu. To je, jako by se každou sekundu odpařily tři plné vany vody. Kdybychom chtěli stejné množství páry vyrobit pomocí napařovacích žehliček, muselo by jich současně pracovat přes půl milionu.
Turbína má ráda suchou páru
Zbylé těžší kapičky vody změnu směru prostě nezvládnou a setrvačností narazí do stěny žaluzie a spadnou zpět do vodního prostoru parogenerátoru. Je to podobné, jako když rychlé auto vyletí v důsledku odstředivé síly v ostré zatáčce ze silnice a narazí do svodidel nebo do stromu. Suchá pára nakonec vystupuje z nádoby parogenerátoru deseti parními nátrubky do hlavního parního kolektoru vedoucího k turbíně.
Jak je to velké
Tisíce trubiček uvnitř
Parogenerátor temelínské elektrárny nás udivuje nejen svými rozměry a hmotností, ale i počtem těchto tenkých trubiček. Je jich kolem 11 000 a všechny jsou pravidelně rozloženy v prostoru dolní části nádoby parogenerátoru. Jestli si chceš ověřit, že 11 000 je opravdu velké číslo, zkus spočítat všechny bodliny na kůži ježčí mámy a jejího mláděte. Dojdeš přibližně ke stejnému číslu.
Anebo, vyjádřeno v metrech, je to hloubka Mariánského příkopu v severním Pacifiku – nejhlubšího místa na povrchu Země. A co by se stalo, kdybychom všechny trubičky z parogenerátoru narovnali a poskládali do přímky jednu za druhou? Když první položíme v Praze, poslední bude ležet v Českých Budějovicích. Ano, tvořily by linii s neuvěřitelnou délkou přes 120 km.