Paroplynové elektrárny ČEZ

Vizualizace stavu a umístění PPC Počerady

Paroplynový cyklus Počerady

Paroplynový cyklus Počerady (PPC) je prvním projektem svého druhu v České republice. Zdroj o výkonu 838 MWe je umístěn v areálu uhelné elektrárny Počerady.

Výroba elektřiny v paroplynovém cyklu je snahou o maximálně účinnou výrobu elektřiny, což je zajištěno součinností dvou tepelných oběhů, parního a plynového. Chemicky vázaná energie plynu se po jeho spálení využije nejprve v plynové turbíně a následně ve spalinovém kotli k výrobě páry, kterou je poháněna parní turbína. Elektrická energie se získává jak z generátoru poháněného plynovou tak z generátoru poháněného parní turbínou.

Tepelný oběh plynové turbíny se skládá z komprese vstupního vzduchu, jeho smísení s palivem, které shoří, a následné expanze spalin v plynové turbíně. Oběh je uzavřen výstupem spalin přes spalinový výměník. Tepelný oběh parní turbíny se skládá z ohřevu tlakové vody na teplotu varu, vypařování, přehřátí páry na pracovní teplotu a následné expanze páry v parní turbíně. Oběh je uzavřen kondenzací páry na vodu. Výhodou paroplynového oběhu je téměř dvojnásobná účinnost výroby elektrické energie ve srovnání s klasickou uhelnou elektrárnou při minimální ekologické zátěži okolí. Tento druh výroby elektřiny zatím v České republice není významně zastoupen, ze zemního plynu se v Česku ročně vyrobí cca 1,1–1,5 % elektřiny.

V Počeradech bylo vybráno základní uspořádání paroplynového cyklu v podobě vícehřídelového řešení se dvěma plynovými turbínami (každá o výkonu 284 MW) a jednou turbínou parní o výkonu 270 MW.

Generálním dodavatelem byla Škoda Praha Invest. Dodavateli hlavních technologických celků pak byly společnosti SIEMENS jako dodavatel plynové turbíny, SES Tlmače jako dodavatel parního generátoru a ŠKODA POWER jako dodavatel parní turbíny.

Pohled na parní turbínu paroplynového cyklu Skupiny ČEZ

Stavba byla zahájena 1. dubna 2011. Podle původních předpokladů měla být elektrárna provozována v pološpičkovém režimu, tj. v pracovních dnech od 6–22 hod., nebo také v době odstávek jiných zdrojů. V průběhu výstavby však došlo k dynamickým změnám v prostředí celé evropské energetiky. Různými regulacemi pokřivené tržní mechanismy přestaly plnit svou dosavadní roli spolehlivých tvůrců cen elektřiny.

V situaci, kdy díky dotacím lze v Evropě bez rizika ztrát stavět a provozovat pouze podporované tzv. obnovitelné zdroje, se paroplynové elektrárny dostaly do kategorie zdrojů s příliš vysokými výrobními náklady. Z tohoto důvodu je zatím využití PPC Počerady nižší, než se původně předpokládalo. V rámci energetického systému České republiky funguje provoz jako operativní záloha schopná poměrně rychlého najetí.

V teplárně Trmice pracovala paroplynová jednotka 3 roky (do roku 2011), pak se přesunula jinam

Paroplynový cyklus v teplárně Trmice

Po společenských a politických změnách v listopadu ’89 nastává nová éra Teplárny Trmice. V roce 1992 se v rámci kuponové privatizace stává akciovou společností a v roce 1994 se na popud akcionářů mění její název na Teplárna Ústí nad Labem, a. s. V provozu bylo celkem osm kotelních jednotek a tři turbogenerátory. V závěru roku 1995 byl uveden do provozu nový centrální velín, do něhož je postupně svedeno ovládání veškerého technologického zařízení. Již v květnu téhož roku byla definitivně odstavena mimo provoz plynová havarijní kotelna Kočkov, která měla vykrývat disparitu v dodávce tepla na sídlišti Severní terasa. Následně byla přesunuta do lokality Mojžíř.

V roce 1995 byla také započata ekologická modernizace teplárny. Stejně jako v klasických elektrárenských provozech se jedná o odsíření spalin z topenišť jednotlivých kotlů. Samozřejmě, že tehdejší povolené limity byly jiné, než jsou ty dnešní a budoucí, dané směrnicemi Evropské unie, a tak teplárna prochází a bude ještě procházet dalšími vlnami ekologizace. Významnou akcí v tomto období byla výstavba dvou kondenzačních turbín o výkonu 2 × 20 MW, které byly využívány hlavně v době příznivých obchodních podmínek na trhu s energiemi.

Na jaře 1996 bylo rozhodnuto o stavbě paroplynového zdroje o elektrickém výkonu 70 MW. Paroplynová jednotka byla v provozu od prosince 1998 do roku 2011. Poté byla demontována a odprodána mimo území ČR.

Takzvané polistopadové změny se pochopitelně několikrát podepsaly i na organizačních změnách teplárny. Nejdříve byla jedním ze závodů státního podniku Severočeské teplárenské závody Most. Následně se v květnu 1992 stala samostatnou akciovou společností a v roce 1994 byla přejmenována na Teplárnu Ústí nad Labem. Po vstupu francouzské energetické společnosti Dalkia International do Česka a získání jejího většinového podílu se teplárna stává jako Divize Ústí nad Labem součástí společnosti Dalkia ČR, a. s.

V květnu 2010 ovšem společnost ČEZ, a. s., získala 85 % akcií v Dalkii Ústí nad Labem, a. s., a tím se stala teplárna součástí Skupiny ČEZ. O rok později se vrací ke svému původnímu názvu z roku 1992 Teplárna Trmice, a. s. V říjnu 2013 se teplárna stává součástí ČEZ, a. s., a je začleněna společně s teplárnami Hodonín, Poříčí, a Tisová do OJ (organizační jednotka) Teplárny.

Od roku 2015 je Teplárna Trmice společně s Elektrárnou Mělník vyčleněna do samostatné organizační jednotky. Momentálně je v Teplárně Trmice v provozu 6 kotlů o celkovém výkonu 469,2 MWt a 6 turbogenerátorů na výrobu elektrické energie o výkonu 89 MWe. Tepelná energie v páře je do Ústí nad Labem dodávána primárními tepelnými napaječi. Je na ně připojeno více než 1 300 odběrných míst. Teplem je tak zásobováno přibližně 27 000 domácností a řada organizací a podniků ve městě.