Malé vodní elektrárny ČEZ

Kde je najdeme?

Mapa malých vodních elektráren ČEZ

Hráz a budova malé vodní elektrárny Spytihněv

Malá vodní elektrárna Spytihněv

Elektrárna se snaží o maximální využití průtoků řekou Moravou. Technická koncepce elektrárny, uvedené do provozu v roce 1951 byla poplatná celkové atmosféře ve společnosti po roce 1948. Přestože propojování energetické soustavy republiky bylo na vzestupu, byla vodní elektrárna Spytihněv navržena pro tzv. „start ze tmy“, to znamená pro řešení blackoutu zřejmě pro případ možného dalšího válečného konfliktu v Evropě a ohrožení zásobování obyvatelstva elektřinou.

Elektrárna je osazena dvěma vertikálními soustrojími s plně regulovatelnými Kaplanovými turbínami. Z neznámých důvodů byla postavena na návrhový spád pouze 3,8 m a instalovaný výkon 1 920 kW přesto, že výška jezu a tvar koryta řeky Moravy pod jezem umožňují dosažení spádu hladin přes 6 m a výkonu až 3 000 kW. Po zvýšení spádu v 70. letech na 5,8 m tak vznikl zásadní technický rozpor mezi příliš velkými turbinami a naopak malými generátory s nízkým štítkovým výkonem. V 90. letech minulého století byla proto provedena zkouška obou generátorů, která prokázala, že generátory je možné trvale zatěžovat na vyšší než štítkový výkon a elektrárna je dnes provozována na maximální výkon 2 600 kW.

Hráz a budova malé vodní elektrárny Kníničky

Malá vodní elektrárna Brno Kníničky

Vodní elektrárna Kníničky umístěná v brněnské městské části Bystrc na populárním Prýglu (pozn. v brněnském hanteci název pro tuto přehradu) byla koncipována jako špičkový zdroj, určený k vykrývání zvýšené spotřeby elektrické energie v čase ranních a večerních energetických špiček. Uvedena do provozu byla v roce 1941.
Je osazena jedním vertikálním turbosoustrojím s Kaplanovou turbínou, vyrobeným firmou Storek. Turbína má sice maximální hltnost 22 m3/sec., ale optimálně pracuje při hltnosti 17–18 m3/s. Instalovaný výkon elektrárny je 3 100 kW a dosahuje se při maximálním spádu hladin.V letech 2009–10 proběhla rekonstrukce malé vodní elektrárny Kníničky za desítky milionů korun, která znamená zvýšení účinnosti o 10 procent, vyšší produkci elektřiny a zmírnění dopadů provozu na životní prostředí. Bylo vyměněno oběžné kolo, lopaty, regulátor turbíny, klapkový uzávěr a hrabací stroj. Malá vodní elektrárna Kníničky ročně vyrobí zhruba 7 milionů kWh elektřiny, což znamená pokrytí celoroční spotřeby asi dvou tisíc domácností.

Budova malé vodní elektrárny v Brně Komín

Malá vodní elektrárna Brno Komín

Roku 1923 byla na řece Svratce v dnešní brněnské čtvrti Komín na místě bývalého středověkého mlýna postavena malá vodní elektrárna. Elektrárenské dílo podle návrhu Ing. Petra fungovalo do zahájení provozu elektrárny Kníničky na brněnské přehradě jako průtočné, později jako vyrovnávací. Elektrárna byla osazena dvěma horizontálními Kaplanovými turbínami (2 × 100 kW) od firmy Storek Brno s řemenovými pohony na dva horizontální synchronní generátory BEZ Bratislava, každý o činném výkonu 106 kW. Návrhový průtok jedné turbíny je 4,7 m3/s při využitelném maximálním spádu hladin 3,2 m. Technologické zařízení turbíny je původní s modernizovaným elektrotechnickým vybavením a s dálkovým ovládáním z přehradní vodní elektrárny Kníničky. Jedno ze soustrojí bylo při rekonstrukci v roce 2007 vyměněno za nové soustrojí s horizontální kolenovou Kaplanovou turbínou od firmy Hydrohrom. Nový turbogenerátor disponuje výkonem 140 kW. Na přelomu let 2014–15 proběhlo repasování technologií obou soustrojí, oprava nábřežních stěn objektů náhonu, jalové propusti a odpadního kanálu a také výměna elektrotechnologie a repase strojní části původní turbíny TG1. Nový systém automatického řízení zlepší efektivitu provozování, bezpečnost a regulaci výroby obnovitelné energie.

Budova malé vodní elektrárny Bukovec

Malá vodní elektrárna Bukovec

Bukovec stojí na konci obnoveného derivačního kanálu řeky Berounky. Využívá hydrostatický potenciál řeky vytvořený pevným jezem na hranici katastrů plzeňských předměstí Bukovec a Bolevec. Vtok do derivačního kanálu je cca 700 m před elektrárnou a je osazen hrubými česly a stavidly. Vlevo od nich je vtok do rybího přechodu, jehož obloukové koryto ústí do podjezí. Na vtocích obou turbín elektrárny jsou jemné česle, z nichž zachycené pláví vymetají dva čisticí stroje do žlabu ústícího do sběrného kontejneru. Vedle budovy je bazénkový rybí přechod. Elektrárna je energeticky bezobslužná s automatickým provozem. Dvě Kaplanovy horizontální a plně regulovatelné turbíny mají společný instalovaný výkon 630 kW. Projektovaná roční průměrná výroba elektřiny je 2 400 000 kWh.

Budova malé vodní elektrárny Čeňkova pila v malé přírodě Šumavy

Malá vodní elektrárna Čeňkova pila

V půvabné osadě na počátku Povydří, ležící několik kilometrů před obcí Srní na soutoku dvou krásných šumavských řek Vydry a Křemelné přebudoval v r. 1856 podnikatel Čeněk Bubeníček původní vodní mlýn z roku 1723 na dřevozpracující pilu. Její největší rozkvět nastal v době, kdy se na Vchynicko-tetovském plavebním kanále plavilo polenové dříví. V té době zde ještě nebyla elektřina! V roce 1910 pila vyhořela a město Kašperské Hory se rozhodlo postavit vodní elektrárnu, ale o 130 m dále s prodloužením původního kamenného náhonu vody o dřevěné vantroky. Projekt a dodávku elektrické části strojů objednalo u firmy Brown-Boweri Wien a dodávku Francisovy turbíny včetně regulátoru otáček u strojírenské firmy Voith v St. Pöltenu v Rakousku-Uhersku. Francisovu turbínu v elektrárně Čeňkova pila pohání voda z řeky Vydry. Dopravuje ji původní kamenný náhon, který využívala již původní pila, od jezu (byl opraven v roce 2001) v délce 105 m a dále pomocí mladšího dřevěného náhonu, tzv. vantroků, dlouhých 130 m. Spád je 10,3 m, hltnost 1,4 m3/s.

Historické vybavení

Vybavení elektrárny se zachovalo dodnes téměř v původním stavu. Patřily k němu růžkové bleskojistky a kuličková jiskřiště s vodními odpory, tři statické voltmetry 3 200 V, měřící napětí proti zemi, a transformátor vlastní spotřeby 1,6 kVA. Obsluhu elektrárny zajišťoval strojník. V elektrárně je instalován generátor o výkonu 96 kW (120 kVA), 21,5 A, 375 ot./min. Byl doplněn budičem 3,6 kW, 110 V, 32 A. Vybavení na dobu vzniku bylo moderní, obsahovalo samočinný valivý regulátor napětí a špičkové ochrany proti přepětí.

První žárovky se rozsvítily elektřinou z Čeňkovy pily v Kašperských Horách na Štědrý den roku 1912.

Elektrická energie z této elektrárny se využívala při stavbě vodní elektrárny Vydra, která byla uvedena do provozu v lednu roku 1942, i při stavbě akumulační nádrže u obce Sedlo.

V roce 1961 byla elektrárna vybavena automatizačními prvky a od té doby závěsným kabelem pod vedením 3 kV proudí potřebné informace do elektrárny Vydra. Elektrárna je bez obsluhy a provoz soustrojí je možné sledovat přes obrazovku. Údržbu a provoz zajišťují zaměstnanci elektrárny Vydra. Od roku 1995 je malá vodní elektrárna technickou národní památkou č. 4985 a od 15. ledna 1997 je stálou součástí expozice Šumavská energie na elektrárně Vydra. V roce 2010 byla dokončena po tříleté práci výměna vantroků, další se předpokládá za třicet let.

Budova malé vodní elektrárny v srdci Šumavy

Malá vodní elektrárna Černé jezero

Původně přečerpávací vodní elektrárna na Černém jezeře je dalším z příkladů umu českých techniků a energetiků 20. století. Největší jezero České republiky – Černé jezero na Šumavě – inspirovalo ve 20. letech 20. století vrchního technického radu Zemského úřadu v Praze ke stavbě první přečerpávací vodní elektrárny v tehdejším Československu. Investorem byly Západočeské elektrárny, projektantem a dodavatelem technologie Škodovy závody v Plzni. Stavba náročného díla v obtížných přírodních podmínkách trvala pouze rok a tři čtvrtě, při pořizovacím nákladu 10 milionů Kč. Do provozu byla elektrárna uvedena 6. prosince 1930.

Přečerpávací elektrárna

Celkový spád představuje 274 metrů, přívodní potrubí, které pojme při turbínovém provozu až 800 l vody za sekundu, je dlouhé 1 266 m. V budově elektrárny je umístěna Peltonova turbína o instalovaném výkonu 1 600 kW. Gravitační hráz na řece Úhlavě s délkou v koruně 64,10 m, s výškou nad terénem 7,0 m a celkovou výškou 15,6 m uzavírá spodní vyrovnávací nádrž o obsahu 25 000 m3. Možné kolísání hladiny bylo 2 m. Zásoba vody ve spodní nádrži umožňovala čerpat 10 hodin denně a vyrábět elektřinu 5 hodin denně. Od roku 1960 se od čerpadlového provozu upustilo.

Přívodní potrubí v délce 1 266 m z Černého jezera do vyrovnávací komory bylo vybudováno z litinových hrdlových trub těsněných olovem o světlosti 800 mm s průtočným množstvím 800 l/s. Tlačné potrubí v celkové délce 1 007 m je vybudováno z ocelových přírubových trub o světlosti 560–600 mm (tloušťka stěny u vyrovnávací komory je 6 mm, postupně s přibývajícím spádem se zvětšuje po 1 mm až na 15 mm u elektrárny).

Technologie

Vlastní elektrárna je osazena jednou Peltonovou turbínou vyrobenou ve Škodových závodech v Plzni s hltností 800 l/s při spádu 247,7 m, průměr oběžného kola je 850 mm, počet otáček 750 /min., 2 střiky, regulace jehlami, ochrana proti přetočení odkloněním paprsku. Na společném hřídeli s turbínou je motorgenerátor Škoda o výkonu 1 500 kW (příkon v motorovém režimu 1 750 kW), výstupní napětí 6 000 V je transformováno na 22 000 V (2,5 MVA) do rozvodné sítě VN.

Pro energetické zpracování odtoku vody z vyrovnávací nádrže byl zhotovitelem Strojírny Brno, a. s., v roku 2004 v samostatném objektu instalován nový turbogenerátor o výkonu 40 kW s horizontální průtočnou Kaplanovou turbinou. V roce 2005 pak byl do strojovny původní elektrárny instalován další nový turbogenerátor o výkonu 370 kW s Peltonovou turbínou.

Budova elektrárny s mostem s jezem

Malá vodní elektrárna Hradec Králové

Historie vodní elektrárny Labe v Hradci Králové se odvíjí od okamžiku, kdy se radní města Hradec Králové rozhodli ochránit své obyvatele před častými povodněmi. Ty působily pravidelně řeky Labe a Orlice. Elektrárna s bohatou historií byla vybudována na labském „Hučavém“ jezu, podle kterého také získala své jméno. Na místě byla nejprve zbudována parní elektrárna pro krytí období, kdy je málo vody nebo naopak povodeň a nebylo by možné provozovat vodní elektrárnu. Byla vybavena dvěma kotli o výhřevné ploše 200 m2 a přetlaku 11,5 atmosféry. Dva parní stroje, každý o výkonu 400 koňských sil (HP), byly napojeny na Křižíkovy generátory o výkonu 300 kVA při napětí 3 × 5 000 V třífázového proudu. Firma Křižík dodala i 14 transformátorů o celkovém výkonu asi 500 kVA a 12 kilometrů kabelového vedení.

Výstavba vodní elektrárny

Vodní elektrárna – nazývaná dnes jako secesní unikát na Labi – vyrůstala na levém břehu řeky na 157. říčním kilometru. Architektonicky skvěle zvládnutá stavba vznikala v období, kdy charakteristickou tvář Hradce Králové začali utvářet architekti takového věhlasu, jakým byl například Jan Kotěra.

Secesní charakter stavby, který navrhl prof. arch. František Sander, byl později doplněn časnou modernou, v jejímž stylu byly řešeny provozní budovy. Stavbu betonového mostu se segmentovým jezem v roce 1911 provedl ing. František Jirásek ve spolupráci s prof. arch. Sanderem. Dnes objekt elektrárny slouží jako příklad architektonického zvládnutí technického díla v období před první světovou válkou.

Napojení elektrárny na městské transformační stanice a kabelové sítě se uskutečnilo 12. února 1910 po 14. hodině odpoledne. Tentýž den večer se zkušebně rozsvítily Křižíkovy obloukové lampy na Velkém náměstí. Hydrocentrála vybavená třemi Francisovými třístupňovými turbínami s vertikální hřídelí byla dokončena v roce 1911.

Po dokončení stavby jezového zařízení proběhly koncem roku zkoušky vodních turbín, které začaly do sítě trvale dodávat elektrickou energii od konce ledna roku 1912. Turbíny jsou konstruovány pro tyto poměry: spád 3,5 m, množství vody 10 m3/s, výkon 270 kW, otáčky 125 n/min.

Z důvodu stále rostoucí spotřeby elektrické energie město rozhodlo rozšířit labskou elektrárnu o jednu parní turbínu o výkonu 1 500 koňských sil. Zařízení na labské elektrárně v roce 1915 zahrnovalo tři Francisovy turbíny s výkonem každé 300 koňských sil, dva rychloběžné stojaté parní stroje po 400 HP a parní turbínu o výkonu 1 500–1 800 HP.

Rekonstrukce elektrárny

Období největší slávy elektrárny předcházela rozsáhlá rekonstrukce. Změn doznala vlastní Francisova turbína, závěsné ložisko, předloha budiče a regulátoru, sací roura i starý regulátor otáček. Velmi dobré výsledky rekonstrukce tohoto soustrojí vedly k obdobné rekonstrukci i všech ostatních soustrojí. Jejich využití se po rekonstrukci zvýšilo ze 67 % až na 82,2 %. V této podobě pracují všechna soustrojí dodnes. Parní elektrárna byla zrušena 5. ledna 1946.

V objektu elektrárny Labe (Hučák) jsou tři rozvodny vysokého napětí. Rozvodna 35 kV je klasického kobkového uspořádání, novou rozvodnu 10/5 kV tvoří 27 skříní SR 12. Skříňová rozvodna 5 kV slouží pro vyvedení výkonu z generátorů elektrárny. Z rozvodny 10 kV je napájeno 28 transformačních stanic, které zásobují elektrickou energií střed města.

Na počátku 90. let zažila elektrárna i přilehlý most ukázkovou rekonstrukci. Veškerá výzdoba cenných budov včetně struktury povrchů, ornamentů a barevnosti byla pečlivě zdokumentována a věrně obnovena. Stejně pečlivě se postupovalo i při opravě mostu včetně instalace replik osvětlení zhotovených podle původní projektové dokumentace a umístěných na ozdobných kamenných sloupech nad pilíři. Současné světelné efekty vytváří 139 svítidel, jejichž upevňovací prvky, konzoly a spojovací materiál jsou vyrobeny z mosazi či mědi tak, aby odolávaly povětrnostním vlivům. Labská elektrárna je chráněnou kulturní památkou a spolu s mostními objekty tvoří významnou součást městské památkové zóny.

Celková dispozice vodního díla Hracholusky

Malá vodní elektrárna Hracholusky

Vodní dílo stojí na řece Mži přibližně 20 km západně nad Plzní. Součástí přehradní hráze Hracholusky je vodní elektrárna. Sypaná přehradní hráz se začala stavět v roce 1959, dokončena a uvedena do provozu byla v roce 1964. Vodní elektrárna Hracholusky se pro západočeskou energetiku stala náhradou za malou vodní elektrárnu Pňovany, která byla vybudováním nového vodního díla zatopena. Objekt elektrárny je postaven v přehradním jezeře a má věžový tvar. Stavba je ve vlastnictví Povodí Vltavy. V majetku energetiky je technologické zařízení elektrárny. V elektrárně je jedna vertikální Kaplanova turbína ČKD Blansko s hltností 11,5–13 m3/s a instalovaným výkonem generátoru 2,55 MW.

Nízkotlaká jezová elektrárna Kořensko

Malá vodní elektrárna Kořensko

Nízkotlaká jezová elektrárna Kořensko byla postavena společně s elektrárnou Hněvkovice na řece Vltavě v letech 1986–1992. Leží na konci Orlické zdrže, kde měla být vybudována jako ponořený stupeň již při výstavbě elektrárny Orlík. Zdrž, vytvořená jezem, má obsah 2,8 mil. m3 a dosahuje až k jezu v Hněvkovicích. Hlavní funkcí vodního díla je udržovat stálou hladinu, a tím odstranit hygienické a estetické závady v městské aglomeraci Týna nad Vltavou, způsobené kolísáním hladiny zdrže Orlík. Energetický význam této elektrárny spočívá ve využití hydropotenciálu pomocí dvou soustrojí s horizontálními Kaplanovými turbínami o instalovaném výkonu 1,9 MW. Elektrárna zpracovává mimo odtok z vodní elektrárny Hněvkovice i vodu řeky Lužnice. Do savek elektrárny jsou zaústěny řízené odpady z Jaderné elektrárny Temelín, jejichž energetický potenciální je využit v malé vodní elektrárně o výkonu 980 kW v objektu jaderné elektrárny.

Elektrárna pod hrází

Malá vodní elektrárna Les Království

V průběhu 1. světové války byla na řece Labi, před Dvorem Králové nad Labem, postavena přehrada Les Království, ke které byla dostavěna a v roce 1923 uvedena do provozu vodní elektrárna. Pracovala v ní dvě horizontální Francisova turbosoustrojí s dvojčitými kotlovými turbínami. Elektrárna byla postavena na maximální hltnost 12 m3/s, ale z důvodu časté poruchovosti turbín byla celková hltnost omezena na 9 m3/s. Celkový instalovaný výkon elektrárny byl 1 120 kW. Z důvodů technické a morální zastaralosti zařízení proběhla v roce 2005 celková rekonstrukce. Původní turbogenerátory nahradila dvě moderní turbosoustrojí s horizontálními Francisovými turbínami, s letmo uloženým oběžným kolem, s celkovou hltností 12 m3/s a výkonem 2 120 kW. Rozdíl výšky hladin nad přehradou a pod elektrárnou umožnil vyhnout se instalaci převodovek a připojit k oběma turbínám generátory na přímo, tzv. „direkt“. Původní turbíny byly odprodány Národnímu technickému muzeu a Městskému úřadu Dvůr Králové nad Labem.

Vodní dílo slouží i pro radost vodákům

Malá vodní elektrárna Lipno II

Průtočná vodní elektrárna Lipno II na horním toku Vltavy se spádem 4–10 m je nedílnou součástí elektrárny Lipno I a slouží zejména k vyrovnávání odtoku z této špičkové vodní elektrárny. Je vybavena jedním soustrojím s Kaplanovou turbínou o výkonu 1,5 MW.
K vyrovnávání průtoku byla vybudována nádrž o obsahu 1,68 mil. m3 vody. Řeka byla přehrazena 11,5 m vysokou kombinovanou hrází. Přehrada je vybavena potřebným hydrotechnickým zařízením, které umožňuje řídit odtok i v případě, že soustrojí vodní elektrárny je v opravě. Vodní elektrárna Lipno II je plně automatizovaná, bezobslužná, dálkově ovládaná z dispečinku ve Štěchovicích a z elektrárny Lipno I. Mimo trvalé výroby z vyrovnaného průtoku umožňuje Lipno II špičkový provoz elektrárně Lipno I, v čemž spočívá její hlavní energetický význam.

Budova malé vodní elektrárny Mělník v areálů uhelné elektrárny

Malá vodní elektrárna Mělník

Malá vodní elektrárna Mělník stojí na pozemku uhelné elektrárny vedle výtokového objektu chladicí vody. Ve fázi přípravy projektu byla zvažována i varianta s potrubním přivaděčem na břehu Labe, konečná varianta však vykazovala lepší ekonomické parametry. Projekt MVE Mělník se začal připravovat v roce 2007. Cílem projektu bylo využít k výrobě čisté elektrické energie odpadní vodu, odtékající bez užitku z provozů Energotrans (bývalá Elektrárna Mělník I dodávající teplou vodu pro pravobřežní část Prahy), z Elektrárny Mělník II a Elektrárny Mělník III. Stavba byla zahájena v listopadu 2008. Největším problémem bylo zabezpečení stavební jámy pro výstavbu podzemní budovy strojovny MVE proti podzemní vodě. Přímoproudá, průtočná, horizontální Kaplanova turbína vážící 20 tun vyrobená ve Strojírnách Brno je plně regulovatelná. Oběžné kolo o průměru 1,6 m je třílopatové a otáčí se rychlostí 230 ot./min (u převodu na generátor 600 ot./min). Převod výkonu turbíny na asynchronní generátor se děje přes kuželový převod. Elektrárna o instalovaném výkonu 590 kW vyrobí ročně 2,9 milionu kWh elektřiny a pokryje tak roční spotřebu více než 800 domácností.

Vodní dílo Mohelno z ptačí perspektivy

Malá vodní elektrárna Mohleno

Středotlaká malá vodní elektrárna Mohelno se soustrojími o výkonu 1,2 MW a 0,6 MW je součástí vodního díla přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Její nádrž o obsahu 17,1 mil. m3 slouží k vyrovnání odtoku z dalešické elektrárny i jako spodní nádrž pro čerpání vody pro tuto přečerpávací vodní elektrárnu. Zároveň je zásobárnou pro odběr chladicí vody do Jaderné elektrárny Dukovany a pro ředění jejích odpadních vod. Přehrada, vytvářející jezero 7 km dlouhé, je tvořena gravitační betonovou hrází s příslušným hydrotechnickým zařízením, tj. přepadem i dnovou výpustí. Výstavba malé vodní elektrárny Mohelno byla dokončena v roce 1962 současně s výstavbou přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Elektrárna je umístěna přímo v tělese hráze, přívod na Kaplanovu turbínu je potrubím s rychlozávěrnou klapkou. Vtok i výtok je možno hradit ocelovými tabulemi. Elektrárna je plně automatizována a její provoz je řízen z dalešické elektrárny.

Portrét vodního díla Obříství

Malá vodní elektrárna Obříství

Vodní elektrárna Obříství byla postavena u labského jezu 4 km před soutokem Labe s Vltavou a uvedena do provozu v roce 1995. Stala se první skutečně moderní nízkospádovou elektrárnou na českém území. Její technologii navrhlo a realizovalo konsorcium rakouských firem J. M. Voith AG a AEG Austria GmbH. V elektrárně, pracující se spádem hladin pouhých 1,5–3,8 m jsou instalována dvě horizontální turbosoustrojí s průtočnými přímoproudými Kaplanovými turbínami typu PIT, převodovky a generátory jsou umístěné v šachtě uprostřed nátoku do turbíny. Maximální hltnost obou turbín řízených průmyslovým počítačem, s oběžnými koly o průměru 3,2 m, je 120 m3/s. Instalovaný výkon elektrárny je 3 360 kW. Česle na vtoku jsou čištěny pojízdným automatickým čisticím strojem firmy Künz z Rakouska. Čisticí stroj si sám vozí velkoobjemový kontejner na shrabky z česlí, který se po naplnění vymění za prázdný.

Vodní dílo v Pardubicích

Malá vodní elektrárna Pardubice

Pardubická vodní elektrárna byla první elektrárnou s velkým horizontálním turbosoustrojím, která byla na území tehdejší ČSSR navržena, postavena a v roce 1978 uvedena do provozu. V elektrárně je instalována kolenová Kaplanova turbína s pevným rozváděcím kolem a oběžným kolem o průměru 3,6 m. Turbína zcela neobvykle používá tabulový rychlouzávěr jako provozní. Rozvodna vysokého napětí byla postavena ve venkovním provedení. Technická koncepce generovala v letech po uvedení do provozu řadu menších i vážných poruch. Teprve celkovou rekonstrukcí elektročásti na vnitřní provedení v budově, úpravami rychlouzávěru, mazání ložisek turbosoustrojí a chlazení technologie v letech 1998–2001 byla výrazně zvýšena provozní spolehlivost. Projektovaná hltnost 64 m3/s a instalovaný výkon 1 960 kW jsou však přesto nedosažitelné a průměrná účinnost turbogenerátoru nepřesahuje 65 %. Maximální hltnost je na hranici 51 m3/s a výkon elektrárny se pohybuje maximálně okolo 1 250 kW.

Mostovka na koruně hráze s elektrárnou pod hrází

Malá vodní elektrárna Pastviny

Pastvinská malá vodní elektrárna, součást přehrady Pastviny stavěné v letech 1933–1938 na řece Divoké Orlici v obci Nekoř, byla uvedená do provozu v roce 1938. Původně pracovala jako přečerpávací vodní elektrárna a vynikala několika primáty. V době své výstavby byla největší přečerpávací vodní elektrárnou a první elektrárnou v bývalém Československu, která neměla svrchní stavbu strojovny (soustrojí bylo volně pod širým nebem, šlo o elektrárnu tzv. švédského typu). Budova dnešní elektrárny byla dostavěna až v roce 1955. Naposledy bylo soustrojí v čerpadlovém režimu 9. 3. 1964, od té doby elektrárna pracuje jako průtočná. V letech 2000–2003 proběhla modernizace a v elektrárně byla instalována středotlaká Francisova turbína s instalovaným výkonem 3 000 kW. V roce 2006 dostal třífázový generátor nové vinutí, byl instalován nový čerpací agregát regulace turbogenerátoru a nový řídicí systém. Elektrárna měla velký lokální význam jak z hlediska výroby, tak regulace napětí v rozvíjející se elektrizační soustavě.

V budově byste ani elektrárnu nehledali – přívod vody je pod zemí

Malá vodní elektrárna Práčov

Vodní elektrárna Práčov, ležící v srdci Železných hor, byla jednou z prvních hydrotechnických staveb u nás po skončení 2. světové války. Svou rozlehlostí zasahovala do katastrálního území šesti obcí. Stavba vodního díla Křižanovice-Práčov na řece Chrudimce byla zahájena v roce 1947, dokončena byla po pěti letech a uvedena do provozu v roce 1953. Hydrocentrála pracovala po dobu energetických špiček cca 4 hodiny denně s instalovaným výkonem 8 400 kW. Disponovala jedním vertikálním soustrojím skládajícím se z Francisovy spirálové turbíny a z trojfázového alternátoru. V rámci modernizace byla v roce 2001 instalována nová vertikální Francisova turbína s instalovaným výkonem 9 750 kW. Voda se do elektrárny přivádí z Křižanovické přehrady na řece Chrudimce podzemním přivaděčem, který ústí do vodní vyrovnávací věže, z které do elektrárny vede ocelový přivaděč. Vodní vyrovnávací nádrž, tzv. „vodní zámek“, slouží k vyrovnání tlaků vody v obou přivaděčích při zavření turbíny a odstavení turbosoustrojí. Vodní elektrárna Práčov je provozována ve špičkovém režimu.

Hráz a budova malé vodní elektrárny Předměřice

Malá vodní elektrárna Předměřice

Elektrárna byla postavena na řece Labi a uvedena do provozu po 2. světové válce v roce 1953. Technickým dvojčetem této elektrárny je vodní elektrárna Smiřice, stojící 7 km proti proudu řeky. Vodní elektrárna Předměřice nahradila po dvaceti letech vodní elektrárnu, která spolu s jezem stála původně asi 200 m proti proudu řeky Labe a byla rozbořena velkou vodou v roce 1932. Nová elektrárna má jedno průtočné vertikální turbosoustrojí s Kaplanovou turbínou a pomaluběžným generátorem, připojeným přímo, bez převodu, na hřídel turbíny. Instalovaný výkon této velmi spolehlivé elektrárny je 2 100 kW. Maximální hltnost turbíny je 34 m3/sec. a spád hladin 7,8 m. Elektrárna dodává elektřinu do distribuční sítě 35 kV.

Elektrárna Přelouč zasazená do krásné přírody

Malá vodní elektrárna Přelouč

Malá vodní elektrárna Přelouč na 116. říčním kilometru řeky Labe zahájila svůj provoz v roce 1924. Plní funkci průtočné elektrárny, když využívá průtoku vody a spádu vody vytvořeného přilehlým jezem. Elektrárna byla vybavena čtyřmi Francisovými vertikálními turbínami firmy Josef Prokop, synové – Pardubice. Dva turbogenerátory s původními turbínami jsou stále v provozu, dva v roce 2003 nahradily turbíny Kaplanovy o výkonu 677 kW. Celkový instalovaný výkon elektrárny je 2 340 kW. Elektrárna pracuje na malém spádu, menším než 4 m a její celková maximální hltnost je 84 m3/sec. Koncem roku 2009 instalovala společnost ČEZ Obnovitelné zdroje v rámci rekonstrukce střechy na malé vodní elektrárně Přelouč novou solární elektrárnu. Zařízení o instalovaném výkonu 21 kW si vyžádalo investici 5,1 milionu Kč. Na jednom místě zde tak zařízení Skupiny ČEZ vyrábí elektrickou energii ze dvou druhů obnovitelných zdrojů.

Budova malé vodní elektrárny Spálov

Malá vodní elektrárna Spálov

Stavba malé vodní elektrárny Spálov na 104. km řeky Jizery v okrese Semily probíhala v letech 1921–1926. Objem nádrže napájející tuto elektrárnu činí 43 000 m3. Od téměř 2 kilometry vzdáleného bitouchovského jezu je k elektrárně voda vedena raženou štolou dlouhou 1 323 metrů a zděným kanálem o délce 437 metrů. Typové označení elektrárny zní: středotlaká, derivační, pološpičková, průtočná, ručně ovládaná vodní elektrárna. Ve strojovně byly postaveny dva stejné, symetricky uspořádané agregáty sestávající z horizontálních Francisových turbín o instalovaném výkonu 2 MW. Turbíny vyrobila firma Breitfeld a Daněk z Blanska. Průměr oběžného kola je 1 200 mm, rozváděcích lopatek je 18. Elektrické zařízení rozvodny je dílem firmy F. Křižík. Soustrojí pracovala s návrhovým spádem 23,1 metrů. V rámci generální opravy a modernizace v roce 1998 byly turbíny nahrazeny dvěma vertikálními přímoproudými turbínami Kaplanovými o průměru 1 000 mm, které vyrobila rakouská firma Kössler. Jmenovité otáčky turbín jsou 600 ot./min. Těmito turbínami jsou poháněny dva generátory, každý o zdánlivém výkonu 1,5 MVA a činném výkonu 1,2 MW. Nové soustrojí bylo přifázováno v roce 1999. Původní turbíny o celkovém instalovaném výkonu 2 MW jsou dnes k vidění vyjmuté v areálu elektrárny.
Elektrárna Spálov ročně vyrobí v průměru 10 milionů kWh elektřiny, a pokryje tak spotřebu zhruba 2 800 pojizerských domácností. Budova Malé vodní elektrárny Spálov je v historickém secesním stylu a je častým cílem výletů a procházek.

Budova malé vodní elektrárny na řece Vydra

Malá vodní elektrárna Vydra

Malá vodní elektrárna Vydra je situována poblíž soutoku řek Vydry a Křemelné mezi obcemi Rejštejn a Srní na Sušicku. Řeka Vydra má na svém horním toku velký spád a značnou část roku i dost vody. Stavba elektrárny byla zahájena v roce 1937, v roce 1939 byla zprovozněna jako průtočná a do úplného provozu byla uvedena teprve po dokončení akumulační nádrže v lednu 1942. Voda z historického Vchynicko-tetovského kanálu se vede od Mechova podzemním přivaděčem do akumulační nádrže o objemu 67 000 m3 u osady Sedlo. Z nádrže se voda vede přes vodní zámek ocelovým tlakovým potrubím o spádu 215 m do elektrárny. Ve strojovně jsou dvě soustrojí skládající se z Francisovy horizontální turbíny o výkonu 3,2 MW a třífázového generátoru. V průběhu let 2005 a 2006 byla provedena modernizace obou turbín, instalovány dva nové čerpací agregáty regulace, převinuty generátory obou turbogenerátorů a instalován nový řídicí systém elektrárny. Od ledna 2007 byl provoz vodní elektrárny změněn z průtočného na špičkový. Mimo energetické špičky dodává elektrárna elektřinu do sítě pouze tehdy, když to dostatečný přítok vody do akumulační nádrže Sedlo umožní. Celé technické řešení bylo citlivě zasazeno do šumavské přírody a svou jedinečností patří mezi naše významné technické stavby.

Želina na častým objektem procházek a výletů

Malá vodní elektrárna Želina

Malá vodní elektrárna Želina představuje dnes již historickou raritu, kterou v roce 1908 vybudovalo město Kadaň na řece Ohři. Vodu k ní přivádí 166 metrů dlouhá podzemní štola od želinského jezu. Elektrárna časem nestačila požadavkům na odběr elektřiny, a proto se město rozhodlo pro stavbu výkonnější elektrárny v Lomazicích. Lomazická elektrárna (tři Francisovy turbíny o výkonu 7 280 kW) byla v provozu v letech 1925 až 1965, dnes již neexistuje, musela ustoupit Nechranické přehradě. Želina chátrala až do roku 1991, kdy se rozhodlo o rekonstrukci jezu Želina a obnově malé vodní elektrárny do původního stavu. Ve spolupráci s Památkovým ústavem byla obnovena historická budova a elektrárna byla doplněna o novou rozvodnu, transformovnu, generátory a přívod elektrické energie o napětí 22 kW. Obě původní horizontální dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Do provozu byla malá vodní elektrárna Želina po 70 letech znovu uvedena v roce 1995. Od té doby je provozována s maximálním výkonem 450 kW. Je ukázkou příkladného vztahu Skupiny ČEZ k technickým památkám a obnovitelným zdrojům energie. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily 55 milionů korun.