Kabelová vedení

Použití kabelových vedení vede ke zvýšení spolehlivosti provozované distribuční sítě. Kladem kabelových rozvodů je i skutečnost, že většinou nejsou vidět a tím pádem nekazí vzhled krajiny a jsou dobře přijímány veřejností. Jedinou negativní vlastností vysokonapěťových i nízkonapěťových kabelových vedení jsou podstatně vyšší pořizovací náklady (u velmi vysokého napětí až několikanásobně) v porovnání s venkovním vedením. I přesto se stále častěji uplatňují vysokonapěťové kabely převážně v městských zástavbách a centrech obcí, kde jejich použití upřednostňuje stavební zákon.

Kabelová vedení velmi vysokého napětí mají zákonem stanovené ochranné pásmo v délce 1 metru na každou stranu od krajního vodiče, kde není možné vysazovat trvalé porosty a přejíždět technikou o hmotnosti nad 6 tun. Z hlediska ochrany přírody je kabelové vedení méně příznivé. Jedním z důvodů je možné vysušování půdního pokryvu zvýšenou teplotou uloženého kabelu, jiným důvodem je třeba narušení místních hydrogeologických poměrů, jako důsledek výkopových prací a náhrady zeminy pískem pro uložení kabelu.

Nejčastějším způsobem uložení vysokonapěťových kabelů je jejich kladení do výkopu v zemi. Alternativně je možné umisťovat tyto kabely do kabelových kanálů, víceúčelových podzemních kolektorů, do trub, nebo je ukládat na různé rošty a kabelové lávky. O způsobu vedení kabelů vždy rozhodují místní a legislativní podmínky. Standardní hloubka uložení kabelů vysokého napětí v zemi je 1 metr a minimální vzdálenost mezi souběžnými kabely mimo zastavěná území je 20 cm. Silové kabely mohou být ve výkopu uloženy vedle sebe nebo do trojúhelníku přímo do lože z jemnozrnného písku, do tzv. chráničky (trubky z pevného a trvanlivého materiálu), nebo do betonových kabelových žlabů. Ve všech případech je vedení ještě zasypáno vrstvou písku a v určité výšce nad kabelem označeno výstražnou folií. Vhodné je také trvanlivé označení kabelového vedení po určitých vzdálenostech na trase.

Křižování nebo souběh kabelových vedení vysokého napětí s horkovody a plynovody je možné při zachování normou stanovených vzdáleností a případném použití potřebných izolačních přepážek. Podobné podmínky platí i pro křižovatky s komunikacemi, dráhami a vodními toky, které protíná vysokonapěťové kabelové vedení vždy kolmo.

Specifickým způsobem kabelového vedení vysokého napětí je nadzemní kabelové vedení nesené soustavou podpěrných bodů. V podstatě jde o venkovní vedení, kde jsou namísto neizolovaných splétaných hliníkových vodičů použity jednožilové nebo třížilové kabely. Jejich použití výrazně redukuje ochranné pásmo, kabely mohou být velice blízko sebe a celé vedení je odolnější vůči vnějším vlivům. Existují i kabely, které mohou průběžně přecházet z podzemního uložení v nadzemní.