Pokus na závěr – sluneční parabolický vařič

Princip všech koncentračních elektráren je stejný – jako když v ohnisku lupy vystavené slunci vzniká vysoká teplota. Co kdybychom si chtěli pomocí soustředěných slunečních paprsků něco uvařit? V rovníkových krajinách už „solární hrnce“ existují, některé firmy je nabízejí i u nás.

V našich zeměpisných šířkách bohužel není intenzita slunečního záření tak velká. Ale jednoduchý model slunečního vařiče si můžete sami sestrojit.

Z lepenky pečlivě polepené uhlazeným alobalem vystřihněte 8–16 dílů, ze kterých samolepicí páskou slepte plochu co nejvíc podobnou parabole. Namiřte ji směrem ke Slunci a pokusně určete přibližnou polohu ohniska paraboly (třeba kouskem čokolády – v ohnisku se začne krásně patlat). Parabolu můžete zpevnit vhodnou konstrukcí z dřevěných lišt. To vám umožní umístit do ohniska držák pro vložení nádobky na zahřívání a začít experimentovat.

Za slunečného dne můžeme u nás z 1 m2 plochy solárního kolektoru získat kolem 600 W. Abychom slunečním zářením nahradili obyčejnou varnou konvici o příkonu 2 000 W, museli bychom mít buď solární kolektor o ploše přes 3 m2, nebo parabolické zrcadlo soustřeďující paprsky by muselo mít průměr nejméně 2 m. A to je poměrně rozměrné zařízení, které si stěží pořídíme k vaření vody na čaj. Zvlášť, kdybychom si ten čaj chtěli uvařit večer...