Využití energie slunce

Každou sekundu dopadá na čtvereční metr zemského povrchu, kolmý na směr dopadajících paprsků, přes 1 000 W sluneční energie. Tato energie se následně přeměňuje na jiné formy. Nepřímo na kinetickou energii vzdušných mas (vítr), chemickou energii biomasy (fotosyntéza) nebo potenciální energii vody (koloběh vody v přírodě). Přímo se sluneční energie využívá především k vytápění a v posledních desetiletích i k výrobě elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách.

Slunce je prakticky nevyčerpatelným zdrojem fotonů způsobujících fotovoltaický jev v článcích solárních elektráren

Energie slunce byla lidmi využívána od pradávna. V Číně se již v 7. století př. n. l. zakládal oheň koncentrováním slunečních paprsků. Tzv. pasivní solární systémy lidé využívali po staletí v architektuře, když si uvědomili, že obytný prostor orientovaný na jižní stranu je sluncem ohříván více. Zasklením části plochy u budovy vznikaly solárně vytápěné zimní zahrady a botanické skleníky, které přišly s vynálezem tabulového skla a světlo světa spatřily první skleníky pro efektivnější pěstování zeleniny. V druhé polovině 19. století byl sestrojen první parní stroj využívající pouze sluneční energii, a ještě později byly postaveny první sluneční termální elektrárny.

Hortus Botanicus v Amsterdamu, nejstarší botanická zahrada na světe založená už v roce 1638

Nová éra ve využívání energie slunečního záření k výrobě elektřiny začala objevením fotoelektrického jevu francouzským fyzikem Edmondem Becquerelem v roce 1839 (byl to otec Henri Becquerela, objevitele přirozené radioaktivity). Fotoelektrický jev znamená vznik elektrického napětí a proudu při osvícení materiálu světlem nebo jiným elektromagnetickým zářením. Trvalo však víc než 100 let, než doznal jeho objev praktického využití. Stalo se to v roce 1954, kdy vědci společnosti Bell Laboratories vyvinuli první fotovoltaický článek na bázi křemíku.