Skip to Content
vitr-hero.webp

Větrná elektrárna s vertikální osou

Odporové větrné čerpadlo

Tento historický stroj pracuje na odporovém principu větrné turbíny. Vítr se opírá do plochy vhodně natočených lopatek na oběžném kole a aerodynamický odpor roztáčí hřídel stroje. Rotační pohyb hřídele je potom převáděn na svislý pohyb pístu čerpadla. Tyto turbíny nedosahují takové účinnosti, jako turbíny založené na vztlakovém principu, ale jejich výroba není tak složitá a nákladná.

V minulosti byly často využívány podobné větrné stroje, které nevyráběly elektrickou energii. Turbína konala přímo mechanickou práci – větrný mlýn mlel obilí, větrnými stroji se čerpala voda nebo poháněly katry. Větrem poháněná vodní čerpadla můžeme v některých zemích, jako např. v USA nebo Austrálii, vidět dodnes.

foto_39_cerpadlo.jpg
Mnoholistý rotor využívající sílu větru k čerpání vody
foto_41_odporovy-mlyn.jpg
Mnoholistý odporový větrný mlýn používaný k čerpání vody především ve Spojených Státech, jižní Africe a v Austrálii
foto_40_odporovy-mlyn-2.jpg
Větrný stroj využívající tradiční mnoholistý rotor, pracující na odporovém principu, slouží k čerpání vody v zemědělství
foto_43_anemomentr.jpgfoto_43_anemomentr.jpg
Rychlost větru se měří pomocí anemometru, pracujícím na principu Savoniovy turbíny

Vertikální Savoniova turbína


Savoniova turbína je jednou z nejjednodušších větrných turbín. Vynalezl ji ve Finsku Sigurd J. Savonius v roku 1922. Turbína pracuje na odporovém principu využití větrné energie a patří mezi pomaluběžné větrné motory, protože rychlost lopatek nemůže být větší, než je rychlost větru (pracuje s koeficientem rychloběžnosti menším nebo rovným 1). Účinnost se pohybuje kolem 20 %.

Turbínu tvoří nejčastěji dva vzájemně otočené půlválce, podélně uchycené k vertikální ose, tvořící v řezu písmeno S. Na základě rozdílného koeficientu odporu vyduté a vypuklé plochy půlválců vítr působí podstatně větším tlakem na vypuklou lopatku (půlválec) a tím roztáčí rotor turbíny. Osa otáčení je kolmá na směr proudění vzduchu. Vnitřní okraje lopatek se u centra rotace mírně překrývají a umožňují průtok vzduchu mezi nimi. Rotor Savoniovy turbíny se otáčí poměrně pomalu, no poskytuje vysoký krouticí moment. Tyto vlastnosti ji primárně předurčují spíš k čerpání vody, mletí obilí než k výrobě elektrické energie.

Princip činnosti Savoniovy turbíny
foto_44_stresni-savoniova-turbina.jpgfoto_44_stresni-savoniova-turbina.jpg
Střešní Savoniova turbína

Střešní Savoniova turbína


Přesto existují větrné generátory pro domácí použití, využívající jednoduchou Savoniovu turbínu. Mají menší výkon a jsou provozovány například v lokalitách se silným turbulentním prouděním. Další nevýhodou dvoulopatkových Savoniových turbín je existence mrtvého úhlu, při kterém se turbína sama neroztočí. Řešením může být šroubovitý tvar lopatek, nebo spojení několika turbín nad sebou se vzájemně pootočenými lopatkami. V měřicí technice jsou na principu Savoniovy turbíny postaveny anemometry měřící rychlost větru.
foto_45_darrieova-turbina.jpgfoto_45_darrieova-turbina.jpg
Nakloněné listy rotoru do spirály zabraňují nepříjemným pulsacím Darrieovy turbíny

Vertikální Darrieova turbína


Vertikální větrnou turbínu vynalezl v roce 1931 francouzský inženýr Georges Jean Marie Darrieus. Turbína se obvykle skládá ze dvou nebo tří aerodynamicky profilovaných listů rotujících kolem vertikální osy a vytvářejících válcovitou, kulovou nebo parabolickou plochu. Patří mezi rychloběžné motory – obvodová rychlost listů rotoru je několikanásobně vyšší než rychlost větru. To klade vysoké nároky na materiál listů a jejich uchycení, protože na ně působí značná odstředivá síla.

Typy Darrieovy turbíny

Princip činnosti Darrieovy turbíny

Jednou z variant Darrieovy turbíny je i větrná turbína s rotorem ve tvaru písmene H. Je jednodušší na výrobu, protože využívá rovné vertikální listy, no jejich uchycení musí být robustnější pro značné odstředivé síly. Aby se zabránilo nepříjemným pulsacím, staví se někdy Darrieovy turbíny s listy rotoru nakloněnými do spirály. To vyvolává rovnoměrný, krouticí moment.

Darrieova turbína je nezávislá od směru proudění vzduchu a dosahuje účinnost kolem 35 %. Její práce je založena na principu vztlaku. Profily křídla se pohybují v proudícím vzduchu kolem osy rotoru po kruhové dráze s nulovým náběhovým úhlem. Rychlost vzduchu vzhledem k rotaci křídla se vektorově sčítá s rychlostí větru tak, že výslední proud vzduchu vytváří na křídle malý kladný náběhový úhel. Výsledná vztlaková síla směřuje dovnitř mimo osu turbíny a vytváří točivý moment pohánějící turbínu.

Výhodou vertikálních Darrieových turbín je jejich snadná údržba, protože všechny mechanizmy se nachází nízko nad zemí. Taky nepotřebuje mechanismus natáčení do směru větru, na směru větru je prakticky nezávislá. Na druhou stranu však potřebuje vnější zdroj na primární roztočení rotoru. K nevýhodám tohoto typu větrného stroje patří i jeho horší ovladatelnost, pulzující výkonový cyklus vedoucí k rezonancím a velké odstředivé síly působící na rotor. Vzhledem k tomu jsou mnohem víc dynamicky namáhány než turbíny s horizontální osou, což v konečném důsledku snižuje jejich životnost.

foto_46_darrieova-turbina-h.jpg
Darrieova turbína s rotorovými listy ve tvaru písmene H
foto_47_darrieova-turbina-close-up.jpg
Nakloněné listy rotoru do spirály zabraňují nepříjemným pulsacím Darrieovy turbíny